Konflikt v bývalé Jugoslávii

Neurobiological and psychological markers of war-related stress in civilian population: a two-generation study of Balkan war survivors

Studie se zaměřuje na zkoumání vlivu stresu u civilistů zasažených válkou a konfliktem v zemích bývalé Jugoslávie v 90. letech 20. století, kteří emigrovali do České republiky. Současně zkoumá přenos dopadů stresu na následující generaci, která již nemá s válkou přímou zkušenost, avšak vyrůstala v poválečném prostředí. Cílem projektu je prozkoumat dopady stresu na mozkové struktury a funkce a duševní zdraví, identifikovat biologické známky stresu a posoudit celkové opotřebení organismu v důsledku dlouhodobé zátěže.

Projekt navazuje na naši předchozí studii zaměřenou na dopady stresu u přeživších holokaustu a jejich potomků (Přeživší holokaust). 


Dosud byly publikovány čtyři práce, pátá je v současné době v recenzním řízení. Každá studie tohoto multidisciplinárního výzkumu zkoumala dopady válečného stresu z perspektivy svého vědního oboru a využívala vlastní metody a kritéria. Jednotlivé studie tak přispěly k pochopení různých aspektů tohoto komplexního problému. Když se však na jejich zjištění podíváme v širších souvislostech, ukazuje se, že:

Přímá zkušenost s válkou může zanechávat dlouhodobé následky, i když člověk po desetiletích dobře funguje. Skupina první generace, která byla přímo vystavena konfliktu, se jeví jako adaptabilní, schopná překonat těžkosti a vést naplněný život. Oproti kontrolní skupině ale vykazuje mírně vyšší míru posttraumatického stresu, nižší životní spokojenost a také signifikantně nižší objem šedé hmoty v některých mozkových strukturách, zároveň má ale vyšší posttraumatický růst. Tato skupina většinově hodnotí, že se s válkou již vyrovnala, zároveň ale připouští, že existují určité spouštěče, které mohou stále vyvolávat silnou stresovou odezvu (sirény, letadla, období covidu-19, invaze Ruska v Ukrajině atd.). Také měření alostatické zátěže poukazuje na přetrvávající vyšší míru markerů stresu u této skupiny.

Dlouhodobé důsledky traumatu nemusí být patrné v běžných psychologických ukazatelích. Hodnoty průměrného denního stresu se u první a druhé generace oproti kontrolám neliší. Rozdíl se ale projevil v míře kolísání stresu, a to u obou stresových generací oproti kontrolám. Toto zjištění naznačuje, že důsledky traumatu nemusí být patrné na první pohled a nemusí se odrážet v běžných průměrných hodnotách, ale mohou se projevit subtilněji v odlišné citlivosti na každodenní zátěž.

Vliv války na další generaci je složitý a nelze jej jednoduše ztotožnit s přenosem symptomů posttraumatického stresu. Druhá generace nevykazuje rozdíl v objemu šedé hmoty mozku ani v míře přetrvávajícího posttraumatického stresu oproti odpovídající kontrolní skupině. Rozdíl byl ale zjištěn u posttraumatického růstu. Z rozhovorů s druhou generací vyplývá, že vyrůstat v rodinách zasažených válkou nebylo jednoduché a že téma války je zde stále přítomné. Vyšší úroveň posttraumatického růstu u této generace zde nechápeme jako konečný a rigidní výsledek vypořádání se s obtížnou situací během dětství a dospívání, ale jako probíhající proces a zvládací mechanismus, který pomáhá překonat prožité obtíže.

Válečné trauma a migraci je třeba chápat jako dlouhodobý životní proces. Samotný válečný konflikt není jedinou událostí, která formuje životní dráhu člověka. Význam mají i následná období, emigrace, adaptace v nové zemi, vztah ke kulturním kořenům, rodinné vazby a způsob, jakým člověk postupně dává svým zkušenostem smysl. To vše ovlivňuje, jak člověk funguje a reaguje na běžné nebo potenciálně ohrožující situace v běžném životě.

Limitace studie

Je nutné vzít v potaz, že se nejedná o průřezový, reprezentativní vzorek celé populace zasažené konfliktem v bývalé Jugoslávii. Naše studie zahrnovala osoby, které prožily různé formy válečného stresu, následně opustily svou domovskou zemi a dočasně nebo trvale se usadily v ČR. V českém prostředí se dokázaly prosadit, ve většině případů dosáhly také vyššího vzdělání a nadprůměrného příjmu (v případě první generace). Tyto charakteristiky mohou svědčit o vyšší míře odolnosti a schopnosti adaptace zkoumané skupiny.


Výsledky jednotlivých studií představujeme také ve stručných shrnutích, která přibližují hlavní zjištění a jejich širší souvislosti formou srozumitelnou i mimo odbornou veřejnost. 

Mezi válkou, migrací a identitou 

Stopy války v mozku

Prožívání každodenního stresu

Co zůstává po válce