Konflikt v bývalé Jugoslávii

Neurobiological and psychological markers of war-related stress in civilian population: a two-generation study of Balkan war survivors

Studie se zaměřuje na zkoumání vlivu stresu u civilistů zasažených válkou a konfliktem v zemích bývalé Jugoslávie v 90. letech 20. století, kteří emigrovali do České republiky. Současně zkoumá přenos dopadů stresu na následující generaci, která již nemá s válkou přímou zkušenost, avšak vyrůstala v poválečném prostředí. Cílem projektu je prozkoumat dopady stresu na mozkové struktury a funkce a duševní zdraví, identifikovat biologické známky stresu a posoudit celkové opotřebení organismu v důsledku dlouhodobé zátěže.

Projekt navazuje na naši předchozí studii zaměřenou na dopady stresu u přeživších holokaustu a jejich potomků (Přeživší holokaust). 

Výsledky neurozobrazovací části studie, které byly nedávno publikovány v časopise Scientific Reports ukazují, že válka může u civilistů zanechávat měřitelné neurobiologické a psychologické následky i po více než třech desetiletích. U přeživších z první generace, tedy těmi, kteří válku přímo zažili, byly pomocí strukturální MRI zjištěny významné redukce objemu šedé hmoty v oblastech spojených s pamětí, emočním zpracováním, sociální kognicí a vnímáním tělesných podnětů, zejména v cerebelárním Crus II, parahippokampálním gyru, fusiformním gyru, středním temporálním gyru a postcentrálním gyru. Tyto změny odpovídají vzorcům známým z literatury o dlouhodobém působení traumatu a posttraumatické stresové poruchy. Psychologická data zároveň ukazují zvýšené symptomy posttraumatického stresu, nižší životní spokojenost, ale také zvýšený posttraumatický růst, což naznačuje přetrvávání obtíží, ale i adaptivních změn. Rozhovory dále odhalily, že ačkoli se většina účastníků domnívá, že se s válkou vyrovnala, stále reaguje na specifické spouštěče a často znovu intenzivně prožívala obavy během novodobých krizí, jako byla pandemie či začátek ruské agrese proti Ukrajině. Druhá generace žádné strukturální změny mozku nevykazuje a ani psychologické ukazatele neodhalily zvýšenou míru posttraumatického stresu či sníženou životní spokojenost. Přesto i tato skupina dosáhla vyššího skóre v posttraumatickém růstu a většina respondentů uvedla, že je válka nepřímo ovlivnila prostřednictvím rodinného prostředí, rodičovských strategií, zvýšené ostražitosti či specifického zacházení s tématy ohrožení a bezpečí. Studie tak potvrzuje, že válka zanechává dlouhodobé neurobiologické a psychologické následky zejména u přímých svědků, zatímco druhá generace je ovlivněna spíše sociálně‑psychologickými mechanismy než biologickými změnami.